Kontakt 2009, 11(2):413-423 | DOI: 10.32725/kont.2009.064

Využití canisterapie u dítěte s hyperkinetickým syndromemZdravotně sociální vědy

Alena Lejčarová1, Martina Skálová2
1 Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělovýchovy a sportu
2 Nemocnice Na Homolce, Praha

Canisterapie má své opodstatněné místo mezi ostatními terapiemi. Přispívá k rozvoji motoriky, stimuluje verbální i neverbální komunikaci, poskytuje možnost relaxace. Psi podněcují ke hře a k pohybu, přispívají k duševní rovnováze, zlepšují emoční ladění, dovedou plnit roli prostředníka mezi klienty a terapeuty, při citlivém přístupu pomáhají odstranit některé fobie (strach ze zvířat, z těsných kontaktů, z komunikace, ze samoty apod.). Cílem předkládané práce bylo zjistit, zda je šestiletý chlapec s hyperkinetickým syndromem schopen se zklidnit, pracovat a relaxovat v průběhu canisterapeutické lekce, a pokud ano, po jak dlouhou dobu. Dále jsme zjišťovali, zda dojde během lekce ke změně jeho emočního ladění. Výzkum je založen na technice strukturovaného pozorování, které bylo realizováno v průběhu deseti po sobě následujících lekcí s odstupem jednoho týdne kromě výjimky, kdy bylo dítě nemocné. Pozorování bylo prováděno opakovaně z důvodu ověření, zda má terapie dlouhodobé účinky. K vyhodnocení vlivu canisterapie na sledované parametry využívali dva nezávislí pozorovatelé pětistupňovou škálu. Díky canisterapeutickému působení došlo ke snížení intenzity motorického neklidu chlapce, který se dokázal koncentrovat na zadaný úkol minimálně o 50 % delší dobu u psa než mimo něj. Dlouhodobým canisterapeutickým působením došlo k navýšení doby soustředění chlapce na činnost o více než 10 minut. Po canisterapeutických lekcích byl chlapec spokojený a vždy s větší chutí komunikoval se svým okolím, ve dvou lekcích došlo dokonce k výraznému zlepšení jeho emočního ladění. Přínos canisterapie v rámci rehabilitačního programu chlapce se ukázal být nesporný, je ovšem nutné zdůraznit, že získaná data a vyvozené závěry nelze zobecňovat na celou populaci dětí s hyperkinetickým syndromem, neboť i u jedinců se shodnou diagnózou se objevují značné rozdíly v efektu působení psa.

Klíčová slova: canisterapie; relaxační polohování; hyperaktivita; hyperkinetický syndrom; pes

Vloženo: 14. září 2009; Přijato: 18. listopad 2009; Zveřejněno: 18. prosinec 2009  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Lejčarová A, Skálová M. The use of canistherapy in a child with hyperkinetic syndrome. Kontakt. 2009;11(2):413-423. doi: 10.32725/kont.2009.064.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Canisterapeutické centrum Zlín [online], [cit. 2009-10-07]. Dostupné z:
    2. CICHOLESOVÁ, T. et al.: Canisterapia - pomocná terapia sposobením psa. Rehabilitácia, Bratislava: LIEČREH GÚTH 2006. Vol. 43, no 2, s. 114-117.
    3. CRAWFORD, J., POMERINKE, K.: Therapy Pets, New York: Prometheus Books, 2003.
    4. GALAJDOVÁ, L.: Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, 1. vyd., Praha: Grada, 1999.
    5. EISERTOVÁ, J.: Canisterapie u klienta s hyperkinetickým syndromem (ADHD). Kontakt, České Budějovice: JU ZSF 2008a. Vol. 10, suplement 2, s. 50-52.
    6. EISERTOVÁ, J.: Terapie za asistence psa u klienta s hyperkinetickým syndromem (ADHD). In: Terapie a asistenční aktivity lidí za pomocí zvířat: Sborník příspěvků odborné konference s mezinárodní účastí 2008. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008b. s. 111-115.
    7. FRANČEOVÁ, E., HUTAŘOVÁ, I.: Co je vlastně asistenční pes? Humpolec: David, 2005.
    8. GREIFFENHAGEN, S., BUCK-WERNER, O. N.: Tiere als Terapie: Neue Wege in Erziehung und Heilung, Mürlenbach: Kynos Verlag, 2007.
    9. KALINOVÁ, V.: Standardy v canisterapii. In: Mezinárodní seminář o zooterapiích 2004: Sborník příspěvků. Brno: Sdružení Filia, 2004. s. 36-38.
    10. KOUKOLÍK, F.: Sociální mozek, Praha: Karolinum, 2006.
    11. MATĚJČEK, Z.: Co, kdy a jak ve výchově dětí, Praha. Portál, 1996.
    12. MICHALOVÁ, Z.: Sonda do problematiky specifických poruch chování, Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2007.
    13. MOJŽÍŠOVÁ, A., KALINOVÁ, V., EISERTOVÁ, J. (Eds.): Pravda o zooterapii: soubor příspěvků z celostátních konferencí pořádaných v letech 2004-2007 v Hluboké nad Vltavou. In: Kontakt, České Budějovice: JU ZSF 2008. Vol. 10, suplement 2.
    14. NEDVĚDOVÁ, M.: Canisterapie v dětské psychiatrii. In: Kontakt, České Budějovice: JU ZSF 2008. Vol. 10, suplement 2, s. 62-67.
    15. NERANDŽIČ, Z.: Animoterapie aneb Jak nás zvířata léčí, Praha: Albatros, 2006.
    16. Pomocné tlapky - Canisterapie [online], [cit. 2009-07-11]. Dostupné z:
    17. PORTHMANN, A. et al.: Vliv zooterapie na psychický stav dětí a mladistvých ve stacionární psychoterapii. In: Mezinárodní seminář o zooterapiích 2005: Sborník příspěvků. Brno: Sdružení Filia, 2005. s. 56-61.
    18. RIEFOVÁ, S. F.: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole: Praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD, Praha: Portál, 1999.
    19. ROBINSON, I.: The Waltham Book of Human-Animal-Interaction: Benefits and Responsibilities of Pet Ownership, Oxford: Pergamon Preses, 1995.
    20. TICHÁ, V.: Stručný vývoj canisterapie v ČR. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. s. 112-114.
    21. VELEMÍNSKÝ, M. et al.: Zooterapie ve světle objektivních poznatků, České Budějovice: Dona, 2007.
    22. ZOUHAROVÁ, M.: Polohování se psy. In: Mezinárodní seminář o zooterapiích v Brně 27. 6.-1. 7. 2003. Sborník příspěvků. Brno: Sdružení FILIA, 2003.

    Zpět na obsah