Kontakt 2007, 9(1):94-101 | DOI: 10.32725/kont.2007.012

Historie, současné postavení a možnosti využití sportu u lokomočně hendikepovanýchZdravotně sociální vědy

Jan Kálal

Fakultní nemocnice v Motole, Klinika rehabilitace 2. LF UK, Praha

Dnes je celospolečenskou záležitostí. Podílí se na něm složka zdravotní, sociální, ekonomická, státní správa a celá řada společenských organizací. Úroveň hendikepsportu je dokladem kulturní a sociální vyspělosti státu. První základy sportu lokomočně postižených lidí lze objevit v ústavech, kde se v průběhu druhé světové války provádělo doléčování neboli tzv. péče návratná (nyní nazývaná rehabilitace). U pohybově postižených bylo prvořadým úkolem zajistit lokomoci. Bylo nutné opětné získání rovnováhy těla, posílení zachovaného svalstva, event. i zapojení poškozených svalových skupin. Dále zvětšit rozsah hybnosti postižených kloubů. U ztrátových defektů částí těla (většinou po amputaci končetin) bylo nezbytně nutné vytvořit pomůcky (kompenzační nebo substituční) a postižené naučit jejich smysluplnému využití. Při výuce balancování byly využívány sportovní prvky-skoky, běh, vrhy, box. Posléze se z posudkových důvodů začala měřit výkonnost rehabilitovaných, do cvičení se vnášely další soutěživé prvky, pořádaly se hry. Jejich úkolem byla nejen možnost objektivního hodnocení dosažených výsledků, ale i motivace pro ostatní pacienty, aby se usnadnil jejich návrat do armády. V poválečném období na tuto tradici navázaly především ústavy v anglickém Stoke Mendeville a českých Kladrubech. Sportovní utkání invalidů se posléze rozšířila do celé Evropy. V roce 1960 se římské hry staly základem dnešních paralympiád.

Klíčová slova: sport hendikepovaných; paralympiády; rehabilitace lokomočně hendikepovaných

Vloženo: 26. únor 2007; Přijato: 2. duben 2007; Zveřejněno: 15. červen 2007  Zobrazit citaci