Kontakt 2009, 11(2):277-281 | DOI: 10.32725/kont.2009.046

Využití reflektivní praxe při výuce ošetřovatelstvíOšetřovatelství

Marie Trešlová
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství

Reflektivní praxe se stává nezbytnou komunikační dovedností pro dosahování kvality. V činnosti pomáhajících profesí je komunikace souborem účinných dovedností, kterými intervenují sestry, pedagogové i manažeři. Ukazuje se, že jak studenti, tak sestry v praxi postrádají dovednosti k efektivní komunikaci. Tato situace neovlivňuje jenom kvalitu poskytované péče a vztah sestra - pacient, ale také interpersonální vztahy a tím i pracovní atmosféru. Přispívá tak k navršování problémů místo toho, aby byly problémy řešeny nebo aby byl tým zdravotnického personálu veden k prevenci zbytečných nedorozumění. Příspěvek seznamuje se specifiky vyučování ošetřovatelských předmětů a upozorňuje na interaktivní didaktické metody, které následně mohou studenti a budoucí sestry aplikovat v ošetřovatelském procesu i v managementu. Dále se zabývá prvky reflektivní praxe, které používají pedagogové k tomu, aby učili činem, zdůrazňovali smysl a význam komunikace v ošetřovatelství a vedli tak studenty k odpovědnosti a kvalitní péči. Popisuje reflektivní praxi jako požadovanou kompetenci sestry v profesionálním ošetřovatelství. A to z důvodu osobního a profesního rozvoje, ke kterému reflektivní praxe napomáhá.

Klíčová slova: výuka; ošetřovatelství; reflexe; prostředí; rozvoj

Vloženo: 10. září 2009; Přijato: 19. listopad 2009; Zveřejněno: 18. prosinec 2009  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Trešlová M. Utilization of reflective practice in nursing education. Kontakt. 2009;11(2):277-281. doi: 10.32725/kont.2009.046.
Stáhnout citaci

Reference

  1. ADAIR, J.: Efektivní komunikace. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. s. 178.
  2. ARNOLD, E., BOGGS, K. U.: Interpersonal Relationships Professional Communication Skills for Nurses. 4. vyd. St. Louis: Sounders, 2003. s. 628.
  3. BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství Praha, 1979. 978 s.
  4. BILLINGS, D. M., HALSTEAD, J. A.: Teaching and Nursing. Second Edition. St. Louis. ELSEVIER SAUNDERS: 2005. s. 615.
  5. BURNARD, P.: Effective Communication Skills for Health Professional. Sekond Edition. Cheltenham: Nelson Thornes, 1997. Reprint 2001. s. 265.
  6. BLÁHA, K., STAŇKOVÁ, M.: České ošetřovatelství: Sestra a pacient (komunikace v praxi). 1. vyd. Brno: NCONZO. 2004. s. 67.
  7. DICTIONARY and THESAURUS. NewLanark: Geddess&Grosset, 2002. 768 s.
  8. HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 280 s.
  9. MAREČKOVÁ, J.: Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. s. 264.
  10. MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J.: Komunikace ve škole. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. s. 201.
  11. PROKERŠOVÁ, L.: Co s emocemi ve škole. In: Pedagogická orientace, 2001, roč. neuveden, 2001. no. 1. s. 51-57.
  12. PRŮCHA, J.: Moderní pedagogika. 2. přeprac. a aktualizované vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2002. s. 481.
  13. ROGERS, C. R.: Způsob bytí. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 1998. s. 292.
  14. STUART, C. C.: Assessment, Supervision and Support in Clinical Practice. Reprint 2005. Philadephia: Churchill Livingstone, 2005. s. 324.
  15. TAYLOR, B. J.: Reflective Practice. Second Edition. Maidenhead. Open University Press, 2006. s. 226.
  16. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. 1.vyd. Praha Grada, 2007. s. 402.