Kontakt 2012, 14(4):475-484 | DOI: 10.32725/kont.2012.047

VELMI NÁM POMÁHÁ, ŽE NAŠÍ MLUVĚ NEROZUMĚJÍ: SUGESTIVNÍ A MANIPULATIVNÍ PRVKY V CHOVÁNÍ STŘEDOVĚKÉHO LÉKAŘEZdravotně sociální vědy - původní práce

Zdeněk Žalud
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích

Dějiny medicíny nelze chápat jen jako dějiny "pokroku", ale také jako dějiny přežívajících stereotypů, zejména ve vztahu morálka lékaře - morálka pacienta. Ve středověku neexistovalo jednotné právní prostředí, v němž by byly garantovány standardy lékařské profese; panovala ostrá konkurence mezi univerzitně vzdělanými lékaři a dalšími léčiteli. Panovníci do tohoto stavu obvykle nezasahovali, o ochranu pacientů se do jisté míry staraly pouze lékařské fakulty, fungující na cechovním principu. Graduovaní lékaři si cílevědomě budovali postavení expertů nejen svými znalostmi a lékařskými dovednostmi, ale také psychologickými technikami, v nichž nechyběla lež, sugesce a manipulace. Do jisté míry tím naplňovali očekávání pacientů (budovali si lékařské charisma), především však chtěli vytvářet dobrý dojem a získat si důvěru, někdy i získat potřebné informace o svých klientech. Lze to dokumentovat na středověkých spisech, věnovaných lékařské deontologii. Jedním z nich je vcelku mravně nezávadný text neznámého lékaře ze Salerna O příchodu lékaře k nemocnému. Aby se předcházelo ohrožení lékařské autority klientem, vznikaly spisy varovného či sociálně preventivního charakteru, nazývané cautelae (preventivní opatření). Představuji zde traktát Nicolaa Bertrucia pod názvem O deseti preventivních opatřeních lékařů, v němž nalézáme několik vysloveně sugestivně zaměřených návodů, diskutován je také lékařský honorář. Co do množství sugestivních a manipulativních prvků však vynikají preventivní opatření Arnalda z Villanovy, zaměřená na osobu přinášející lékaři moč k uroskopii. Lékař má od této osoby získat co nejvíce informací o pacientovi za pomoci lstí, lží a sugesce. Důležitá je medikova převaha nad nevzdělanci, prevence před oklamáním (místo moči mu může být předána jiná tekutina) a soustavné posilovaní autority i za cenu ponižování klientů. Otázkou zůstává, do jaké míry bylo takové jednání při uroskopii obvyklé a jak silně tyto autoritativní mravy vzdělaných lékařů působily na veřejnost i na jejich konkurenci z řad ostatních léčitelů.

Klíčová slova: středověký graduovaný lékař; lékařská autorita; preventivní opatření (cautelae); Nicolao Bertrucio; Arnald de Villanova

Vloženo: 28. srpen 2012; Přijato: 5. listopad 2012; Zveřejněno online: 21. prosinec 2012; Zveřejněno: 30. prosinec 2012  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Žalud Z. It is very helpful that they do not understand our language: suggestive and manipulative elements in behaviour of medieval physicians. Kontakt. 2012;14(4):475-484. doi: 10.32725/kont.2012.047.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Demaitre L (2003). The Art and Science of Prognostication in Early University Medicine. Bulletin of the History of Medicine. 77: 765-788. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    2. Florianová H (2002). Uroskopie ve středověké medicíně. Praha: Listy filologické. CXXV/3-4: 213-222.
    3. French R (2003). Medicine before science. The rational and learned doctor from the Middle Ages to the Enlightenment. Cambridge: Cambridge University Press, 289 p. Přejít k původnímu zdroji...
    4. Grant E (1974). A Sourcebook in Medieval Science. Cambridge, Mass: Harward University Press, 864 p.
    5. Konečný R, Bouchal, M (1979). 3. vyd. Psychologie v lékařství. Praha: Avicenum, 226 p.
    6. Kühnel H (1965). Mittelalterliche Heilkunde in Wien (Studien zur Geschichte der Universität Wien, Bd. V). Graz - Köln: Bohlau in Komm, 114 p.
    7. Říhová M (1998). Pauper ve středověké lékařské literatuře. Praha: Documenta Pragensia. 16: 27-31.
    8. Říhová M (1999). Dvorní lékař posledních Lucemburků. Albík z Uničova, lékař králů Václava IV. a Zikmunda, profesor pražské univerzity a krátký čas i arcibiskup pražský. Praha: Karolinum, 203 p.
    9. Říhová M (2002). Středověký lékař. In Nodl M, Šmahel, F: Člověk českého středověku. Praha: Argo, pp. 309-336.
    10. Říhová M (2010). Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. Praha - Litomyšl: Paseka, 209 p.
    11. Schäfer D (2005). Hora incerta - Die Prognose des Todes in der Medizin der Renaissance. In Bergdolt K, Ludwig W: Zukunftvoraussagen in der Renaissance (Wolfenbütteler Abhandlungen zur Renaissanceforschung, Bd. 23), Wiesbaden: Harrassowitz, pp. 223-239.
    12. Schipperges H (1987). 2. vyd. Der Garten der Gesundheit. Medizin im Mittelalter. Zürich: Buchclub Ex Libris, 295 p.
    13. Stürner W (2000). Fridrich II. Teil 2, Der Kaiser 1220-1250 Darmstadt: Primus Verlag, p. 659.
    14. Tate P (2005). Příručka komunikace pro lékaře. Jak získat důvěru pacienta. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, s. 164.
    15. Tomíček D (2006). "Já mnoho lékařův znám, kteříž prostí laikové sú" - typologie empiriků na stránkách vybraných lékařských tisků 16. století. In Černý K, Svobodný P: Historia - medicina - cultura. Sborník k dějinám medicíny, Praha: Karolinum, s. 55-70.
    16. Anonymi Salernitani De adventu medici ad aegrotum. In Collectio salernitana, vol. II, ed. Salvatore Renzi, Neapolis: Typographie du Filiatre-Sebezio 1859, p. 74-80. [online] [cit. 2012-05-13]. Dostupné z http://www2.biusante.parisdescartes.fr/livanc/?cote=34887x02&p=77&do=page.
    17. De decem cautelis medicorum [vyšlo pod názvem De informatione medici tiskem v souboru] Nusquam antea impressum collectorium totius fere medicine Bertrucii Bononiensis, Lugdunum 1509. [online] [cit. 2012-05-13]. Dostupné z http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k53974r/f12.image.r=collectorium+bertrucii.langEN.
    18. Opera Arnoldi de Villanova, Lugduni 1504, p. 256-257.

    Zpět na obsah