Kontakt 2012, 14(4):475-484 | DOI: 10.32725/kont.2012.047
VELMI NÁM POMÁHÁ, ŽE NAŠÍ MLUVĚ NEROZUMĚJÍ: SUGESTIVNÍ A MANIPULATIVNÍ PRVKY V CHOVÁNÍ STŘEDOVĚKÉHO LÉKAŘEZdravotně sociální vědy - původní práce
- Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích
Dějiny medicíny nelze chápat jen jako dějiny "pokroku", ale také jako dějiny přežívajících stereotypů, zejména ve vztahu morálka lékaře - morálka pacienta. Ve středověku neexistovalo jednotné právní prostředí, v němž by byly garantovány standardy lékařské profese; panovala ostrá konkurence mezi univerzitně vzdělanými lékaři a dalšími léčiteli. Panovníci do tohoto stavu obvykle nezasahovali, o ochranu pacientů se do jisté míry staraly pouze lékařské fakulty, fungující na cechovním principu. Graduovaní lékaři si cílevědomě budovali postavení expertů nejen svými znalostmi a lékařskými dovednostmi, ale také psychologickými technikami, v nichž nechyběla lež, sugesce a manipulace. Do jisté míry tím naplňovali očekávání pacientů (budovali si lékařské charisma), především však chtěli vytvářet dobrý dojem a získat si důvěru, někdy i získat potřebné informace o svých klientech. Lze to dokumentovat na středověkých spisech, věnovaných lékařské deontologii. Jedním z nich je vcelku mravně nezávadný text neznámého lékaře ze Salerna O příchodu lékaře k nemocnému. Aby se předcházelo ohrožení lékařské autority klientem, vznikaly spisy varovného či sociálně preventivního charakteru, nazývané cautelae (preventivní opatření). Představuji zde traktát Nicolaa Bertrucia pod názvem O deseti preventivních opatřeních lékařů, v němž nalézáme několik vysloveně sugestivně zaměřených návodů, diskutován je také lékařský honorář. Co do množství sugestivních a manipulativních prvků však vynikají preventivní opatření Arnalda z Villanovy, zaměřená na osobu přinášející lékaři moč k uroskopii. Lékař má od této osoby získat co nejvíce informací o pacientovi za pomoci lstí, lží a sugesce. Důležitá je medikova převaha nad nevzdělanci, prevence před oklamáním (místo moči mu může být předána jiná tekutina) a soustavné posilovaní autority i za cenu ponižování klientů. Otázkou zůstává, do jaké míry bylo takové jednání při uroskopii obvyklé a jak silně tyto autoritativní mravy vzdělaných lékařů působily na veřejnost i na jejich konkurenci z řad ostatních léčitelů.
Klíčová slova: středověký graduovaný lékař; lékařská autorita; preventivní opatření (cautelae); Nicolao Bertrucio; Arnald de Villanova
Vloženo: 28. srpen 2012; Přijato: 5. listopad 2012; Zveřejněno online: 21. prosinec 2012; Zveřejněno: 30. prosinec 2012 Zobrazit citaci
Reference
- Demaitre L (2003). The Art and Science of Prognostication in Early University Medicine. Bulletin of the History of Medicine. 77: 765-788.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Florianová H (2002). Uroskopie ve středověké medicíně. Praha: Listy filologické. CXXV/3-4: 213-222.
- French R (2003). Medicine before science. The rational and learned doctor from the Middle Ages to the Enlightenment. Cambridge: Cambridge University Press, 289 p.
Přejít k původnímu zdroji...
- Grant E (1974). A Sourcebook in Medieval Science. Cambridge, Mass: Harward University Press, 864 p.
- Konečný R, Bouchal, M (1979). 3. vyd. Psychologie v lékařství. Praha: Avicenum, 226 p.
- Kühnel H (1965). Mittelalterliche Heilkunde in Wien (Studien zur Geschichte der Universität Wien, Bd. V). Graz - Köln: Bohlau in Komm, 114 p.
- Říhová M (1998). Pauper ve středověké lékařské literatuře. Praha: Documenta Pragensia. 16: 27-31.
- Říhová M (1999). Dvorní lékař posledních Lucemburků. Albík z Uničova, lékař králů Václava IV. a Zikmunda, profesor pražské univerzity a krátký čas i arcibiskup pražský. Praha: Karolinum, 203 p.
- Říhová M (2002). Středověký lékař. In Nodl M, Šmahel, F: Člověk českého středověku. Praha: Argo, pp. 309-336.
- Říhová M (2010). Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. Praha - Litomyšl: Paseka, 209 p.
- Schäfer D (2005). Hora incerta - Die Prognose des Todes in der Medizin der Renaissance. In Bergdolt K, Ludwig W: Zukunftvoraussagen in der Renaissance (Wolfenbütteler Abhandlungen zur Renaissanceforschung, Bd. 23), Wiesbaden: Harrassowitz, pp. 223-239.
- Schipperges H (1987). 2. vyd. Der Garten der Gesundheit. Medizin im Mittelalter. Zürich: Buchclub Ex Libris, 295 p.
- Stürner W (2000). Fridrich II. Teil 2, Der Kaiser 1220-1250 Darmstadt: Primus Verlag, p. 659.
- Tate P (2005). Příručka komunikace pro lékaře. Jak získat důvěru pacienta. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, s. 164.
- Tomíček D (2006). "Já mnoho lékařův znám, kteříž prostí laikové sú" - typologie empiriků na stránkách vybraných lékařských tisků 16. století. In Černý K, Svobodný P: Historia - medicina - cultura. Sborník k dějinám medicíny, Praha: Karolinum, s. 55-70.
- Anonymi Salernitani De adventu medici ad aegrotum. In Collectio salernitana, vol. II, ed. Salvatore Renzi, Neapolis: Typographie du Filiatre-Sebezio 1859, p. 74-80. [online] [cit. 2012-05-13]. Dostupné z http://www2.biusante.parisdescartes.fr/livanc/?cote=34887x02&p=77&do=page.
- De decem cautelis medicorum [vyšlo pod názvem De informatione medici tiskem v souboru] Nusquam antea impressum collectorium totius fere medicine Bertrucii Bononiensis, Lugdunum 1509. [online] [cit. 2012-05-13]. Dostupné z http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k53974r/f12.image.r=collectorium+bertrucii.langEN.
- Opera Arnoldi de Villanova, Lugduni 1504, p. 256-257.