Kontakt 2007, 9(2):270-276 | DOI: 10.32725/kont.2007.042
Možné analogie mezi náboženským prožitkem aplikovaného křesťanství a působením psychoterapieZdravotně sociální vědy
- Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra sociální práce a sociální politiky
Článek se zabývá vztahem psychologie a náboženství z hlediska jeho působení na osobnost jedince a to jednak po stránce teoretické, jednak z hlediska praktického výzkumu zaměřeného na možné analogie náboženské víry a psychoterapie. V teoretické části se zaměřuji na historickou provázanost křesťanství a psychologie, respektive psychoterapie a na psychologické prvky náboženství. Odkazuji především na učení Junga a Franklovu logoterapii. V praktické části bylo cílem popisované kvalitativní sondy zmapovat význam náboženské víry v kontextu psychického vývoje, popsat její vztah k normalitě a optimalitě jedince a empiricky ověřit "terapeutický" efekt náboženské víry. Cílový soubor představovalo vybraných 47 věřících křesťanů aktivně praktikujících svou víru, ve věkovém rozmezí 18-45 let. Šetření probíhalo ve městech Třeboň a České Budějovice pomocí strukturovaného interview ve formě dotazníku, otevřených a uzavřených otázek s kombinací sémantického diferenciálu - bodové stupnice. Z výsledků šetření doplněného o poznatky získané sekundární analýzou dat obsahující mimo jiné tematicky obdobně zaměřené výzkumy vyplynulo, že náboženská víra působí pro věřícího jednak jako zdroj smyslu a zdroj naděje, a zároveň určuje obsah života věřících. Víra významně prostupuje každodenní život věřícího i jeho životní postoje, tvoří základní kámen jeho morálních postojů a v postojích k sobě samému pak víra zřetelněji ujasňuje celkové směřování života. Náboženství rovněž představuje významnou hodnotu v životním žebříčku respondentů. V mnoha směrech se účinek náboženské víry podobá účinkům některých psychoterapeutických směrů. Vedle terapeutického efektu je ale neméně významný osobní přínos náboženství pro věřícího jako jednotlivce.
Klíčová slova: náboženství; víra; osobnost; rozvoj osobnosti; psychoterapie
Vloženo: 11. září 2007; Přijato: 12. říjen 2007; Zveřejněno: 21. prosinec 2007 Zobrazit citaci
Reference
- BALCAR, K.: Úvod do studia psychologie osobnosti. 2. vyd. Chrudim: MACH, 1991. 218 s.
- BAŠTECKÁ B.: Klinická psychologie v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. s. 416.
- Biblí Svatá aneb všecka svatá písma Starého a Nového Zákona. Ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 2002.
- Český statistický úřad. Náboženské vyznání obyvatelstva podle výsledků SLDB 2001 [online]. [cit. 2004-12-5]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/p/4110-03.
- FRANKL, V. E.: Člověk hledá smysl. Úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1994.
- FRANKL, V. E.: Psychoterapie a náboženství: Hledání nejvyššího smyslu. Brno: Cesta, 2007. s. 168.
- FRANKL, V. E.: Vůle ke smyslu. Brno, Cesta, 1997.
- HALÍK, T.: Vzýván či nevzýván, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 259.
- JAN XXIII.: Mater et magistra (1961). 1. vyd. Praha: Zvon, 1996.
- JUNG, C. G.: Člověk a duše. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. s. 265.
- KAJANOVÁ, A.: Náboženská zkušenost jako zdroj změny osobnosti. Diplomová práce. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta, 2005. s. 81.
- MAESEN S.: Nový mešní obřad a boření Církve svaté. [online]. [cit. 2005-01-12] . Dostupné z: http://www.katolikrevue.cz/biblioteka/nom_boreni_cirkve.htm.
- MURPHY, J.: Moc podvědomí, Praha: Knižní klub, 1993, s. 240.
- ŘÍCAN, P. Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 328 s.