Kontakt 2007, 9(2):270-276 | DOI: 10.32725/kont.2007.042

Možné analogie mezi náboženským prožitkem aplikovaného křesťanství a působením psychoterapieZdravotně sociální vědy

Alena Kajanová
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra sociální práce a sociální politiky

Článek se zabývá vztahem psychologie a náboženství z hlediska jeho působení na osobnost jedince a to jednak po stránce teoretické, jednak z hlediska praktického výzkumu zaměřeného na možné analogie náboženské víry a psychoterapie. V teoretické části se zaměřuji na historickou provázanost křesťanství a psychologie, respektive psychoterapie a na psychologické prvky náboženství. Odkazuji především na učení Junga a Franklovu logoterapii. V praktické části bylo cílem popisované kvalitativní sondy zmapovat význam náboženské víry v kontextu psychického vývoje, popsat její vztah k normalitě a optimalitě jedince a empiricky ověřit "terapeutický" efekt náboženské víry. Cílový soubor představovalo vybraných 47 věřících křesťanů aktivně praktikujících svou víru, ve věkovém rozmezí 18-45 let. Šetření probíhalo ve městech Třeboň a České Budějovice pomocí strukturovaného interview ve formě dotazníku, otevřených a uzavřených otázek s kombinací sémantického diferenciálu - bodové stupnice. Z výsledků šetření doplněného o poznatky získané sekundární analýzou dat obsahující mimo jiné tematicky obdobně zaměřené výzkumy vyplynulo, že náboženská víra působí pro věřícího jednak jako zdroj smyslu a zdroj naděje, a zároveň určuje obsah života věřících. Víra významně prostupuje každodenní život věřícího i jeho životní postoje, tvoří základní kámen jeho morálních postojů a v postojích k sobě samému pak víra zřetelněji ujasňuje celkové směřování života. Náboženství rovněž představuje významnou hodnotu v životním žebříčku respondentů. V mnoha směrech se účinek náboženské víry podobá účinkům některých psychoterapeutických směrů. Vedle terapeutického efektu je ale neméně významný osobní přínos náboženství pro věřícího jako jednotlivce.

Klíčová slova: náboženství; víra; osobnost; rozvoj osobnosti; psychoterapie

Vloženo: 11. září 2007; Přijato: 12. říjen 2007; Zveřejněno: 21. prosinec 2007  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Kajanová A. Possible analogy between religious experience of applied Christianity and action of psychotherapy. Kontakt. 2007;9(2):270-276. doi: 10.32725/kont.2007.042.
Stáhnout citaci

Reference

  1. BALCAR, K.: Úvod do studia psychologie osobnosti. 2. vyd. Chrudim: MACH, 1991. 218 s.
  2. BAŠTECKÁ B.: Klinická psychologie v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. s. 416.
  3. Biblí Svatá aneb všecka svatá písma Starého a Nového Zákona. Ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 2002.
  4. Český statistický úřad. Náboženské vyznání obyvatelstva podle výsledků SLDB 2001 [online]. [cit. 2004-12-5]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/p/4110-03.
  5. FRANKL, V. E.: Člověk hledá smysl. Úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1994.
  6. FRANKL, V. E.: Psychoterapie a náboženství: Hledání nejvyššího smyslu. Brno: Cesta, 2007. s. 168.
  7. FRANKL, V. E.: Vůle ke smyslu. Brno, Cesta, 1997.
  8. HALÍK, T.: Vzýván či nevzýván, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 259.
  9. JAN XXIII.: Mater et magistra (1961). 1. vyd. Praha: Zvon, 1996.
  10. JUNG, C. G.: Člověk a duše. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. s. 265.
  11. KAJANOVÁ, A.: Náboženská zkušenost jako zdroj změny osobnosti. Diplomová práce. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta, 2005. s. 81.
  12. MAESEN S.: Nový mešní obřad a boření Církve svaté. [online]. [cit. 2005-01-12] . Dostupné z: http://www.katolikrevue.cz/biblioteka/nom_boreni_cirkve.htm.
  13. MURPHY, J.: Moc podvědomí, Praha: Knižní klub, 1993, s. 240.
  14. ŘÍCAN, P. Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 328 s.